Uprchlíci ve věku migrace

wake-up-wrong-side-of-capitalism-833x540

Liberální humanismus zaslepeně nahrává fašismu a vytváří s ním nevědomky stínovou alianci.

V české společnosti, ovšem nejen v ní, neobyčejně rychle dochází k fašizaci. Co to konkrétně znamená? Definujme fašizaci jako krystalizování předpokladů pro nástup fašistické ideologie. Dříve izolované odmítání liberálního konsenzu se postupně upevňuje a sílí. Jádrem fašizace je paranoidní rétorika produkující konstrukt vnějšího ohrožení. Tento domněle racionální konstrukt má mobilizovat pasivní národ k obraně před iracionálním rozkladem a destabilizací „tradičních hodnot“. Samozřejmě, ne všichni kritici stávajících řešení (nebo spíše pseudořešení) uprchlické krize jsou fašisté. A fašisty nejsou ani všichni ti, kteří se – z důvodu sociální frustrace nebo z neznalosti – prostě obávají neznámého. Ovšem právě druhá jmenovaná skupina je fašizací ohrožena nejvíce. Mluví se občas o banalizaci fašismu, o nadužívání tohoto pojmu. Nicméně je třeba si uvědomit, že fašismus nezačíná v Osvětimi, ale v naší bezprostřední blízkosti, obyčejným strachem a pochopitelnou nejistotou. Živnou půdou stěží uvěřitelné démonické zvrácenosti je banalita frustrující každodennosti, kterou dnes ovlivňují důsledky takzvané globalizace.