Migrace: „socialisté a moderní stěhování národů“

ilustrace Alice Nikitinová

Již před sto lety vedlo dělnické hnutí diskuze o migraci. Marxistky a marxisté se tehdy stavěli za otevřené hranice. Měli k tomu dobré důvody.

V historii lidstva docházelo k migraci a stěhování celých etnik odnepaměti. K opuštění svých domovů v naději na nalezení lepších šancí na přežití v jiných oblastech bývaly celé skupiny lidí často přinuceny přírodní katastrofou nebo jiným přírodním narušením získávání obživy. V moderním kapitalismu jsou to války spolu s národnostním, etnickým a náboženským útlakem a velkými, vlekoucími se hospodářskými krizemi, co nutí lidi k hromadnému útěku a emigraci. Palčivý hlad kapitalistů po levné pracovní síle přitahoval pro změnu masy lidí ze zaostalých oblastí a zemí do nových center hromadění populace a rozvíjejících se oblastí, často přes hranice kontinentů.



Uprchlíci ve věku migrace

wake-up-wrong-side-of-capitalism-833x540

Liberální humanismus zaslepeně nahrává fašismu a vytváří s ním nevědomky stínovou alianci.

V české společnosti, ovšem nejen v ní, neobyčejně rychle dochází k fašizaci. Co to konkrétně znamená? Definujme fašizaci jako krystalizování předpokladů pro nástup fašistické ideologie. Dříve izolované odmítání liberálního konsenzu se postupně upevňuje a sílí. Jádrem fašizace je paranoidní rétorika produkující konstrukt vnějšího ohrožení. Tento domněle racionální konstrukt má mobilizovat pasivní národ k obraně před iracionálním rozkladem a destabilizací „tradičních hodnot“. Samozřejmě, ne všichni kritici stávajících řešení (nebo spíše pseudořešení) uprchlické krize jsou fašisté. A fašisty nejsou ani všichni ti, kteří se – z důvodu sociální frustrace nebo z neznalosti – prostě obávají neznámého. Ovšem právě druhá jmenovaná skupina je fašizací ohrožena nejvíce. Mluví se občas o banalizaci fašismu, o nadužívání tohoto pojmu. Nicméně je třeba si uvědomit, že fašismus nezačíná v Osvětimi, ale v naší bezprostřední blízkosti, obyčejným strachem a pochopitelnou nejistotou. Živnou půdou stěží uvěřitelné démonické zvrácenosti je banalita frustrující každodennosti, kterou dnes ovlivňují důsledky takzvané globalizace.


Proměny rasismu

Od sociálního darwinismu ke střetu civilizací. Příspěvek Volkharda Moslera z teoretického časopisu theorie21.

Přinášíme vám překlad důkladné analýzy příčin současné islamofobie, potažmo rasismu a jeho kořenů vůbec. Text nabývá v naší společnosti na aktuálnosti vzhledem k enormně narůstající vlně islamofobie a xenofobie v České republice. Důsledné antikapitalistické hledisko, které autor zastává, je tím, co v debatě o této problematice v našem prostředí zásadně chybí. Navíc je jediné, které dokáže, byť v dlouhodobější perspektivě, nabídnout pozitivní překonání tohoto problému.


Vybudovat Norsko

No-Person-is-Illegal-833x540

Přinášíme polemiku s nedávným textem Slavoje Žižka o imigraci. S ohledem na dění v Česku je velmi aktuální.

Většina z nás si nyní krutě uvědomuje, že pro migraci se používá jakási hydraulická metafora. Vidíme, že noviny či komentáře mají sklon popisovat pohyby lidí pomocí zlověstně tekutých výrazů: záplava, vlna, proud, příliv, příval. Zkrátka stoupající masa zapáchající hnědé vody, která pro každou usedlou populaci může představovat jen hrozbu. Nejde jen o to, že tento jazyk dehumanizuje a stírá individualitu. Jakmile stovky imigrantů umírají v moři, pak takový jazyk napomáhá sešít jakoukoli etickou tržnou ránu ještě dřív, než se plně otevře. Voda k vodě, prach k prachu. Obrovské počty lidí – včetně dětí – mohou zmizet pod hladinou, aniž by kdokoli pociťoval potřebu s tím něco dělat. Imperativ konat se objevuje až ve chvíli, kdy jsou na pláže vyplavena těla. Je tudíž politováníhodné, byť ne překvapivé, když esej Slavoje Žižka Žádné Norsko neexistuje začíná těmito důvěrně známými slovy: „Příliv migrantů z Afriky a Středního východu do západní Evropy…“ To, co následuje, je ještě znepokojivější.



Skrytá království a faleš bodů zlomu

Rasismus a xenofobie je u nás často podpořena nacionálními historickými mýty, které zakládají ideologickou zaslepenost vůči aktuální uprchlické otázce. Dějiny se však utvářejí v permanentním procesu a nelze je konzervovat. Esej Matěje Metelce se zamýšlí nad etikou náhledu na historický vývoj ve vztahu k tématu migrantů.


Co znamená uprchlická krize

uprchlíci-v-Maďarsku-833x540

Známý maďarský filosof a disident podává zprávu o vlně xenofobie ve středovýchodní Evropě.

Nejsem kvalifikován k tomu, abych psal o krizi, která žene Syřany, Afghánce, Iráčany, Eritrejce a další lidi do Evropy. Vím jen to, co jsem si přečetl v novinách nebo v několika odborných knihách (viz například tento článek). Avšak mám co říct ke krizi, do které se náhle propadla střední a východní Evropa. Nebude to moc zábavné. Situace je příliš vážná. Nemám náladu na to, abych byl duchaplně sardonický nebo obzvlášť originální. Věc si žádá krutou upřímnost.


Žádné Norsko neexistuje

žižek-833x540

Slavoj Žižek analyzuje takzvanou uprchlickou krizi. Kritizuje xenofobní populismus, ale i pokrytectví levicových liberálů. Ani jedno nevede k řešení problému.

Příliv migrantů z Afriky a Středního východu do západní Evropy vyprovokoval sérii reakcí, které pozoruhodně připomínají reakce člověka v situaci, kdy se dozví, že trpí nevyléčitelnou smrtelnou nemocí. Schéma takových reakcí je popsáno v klasické studii Elisabeth Kübler-Rossové O smrti a umírání. První fází je popření: „Není to tak vážné, prostě to ignorujme“ (takové formulace už dnes ale neslyšíme). Pak nastává fáze vzteku: „Proč se to musí stát zrovna mě?“ Ta vyvěrá na povrch v situaci, kdy už popření není dále udržitelné: „Uprchlíci představují ohrožení pro náš způsob života; skrývají se mezi nimi muslimští fundamentalisté; musí být zastaveni!“ Další fází je smlouvání: „Dobrá, pojďme se domluvit na kvótách; pošleme pomoc uprchlickým táborům v jejich vlastních zemích.“ Pak nastává deprese: „Jsme ztraceni, z Evropy se stává Evropeistán!“ To, co jsme zatím ze schématu Kübler-Rossové neviděli, je pátá fáze, přijetí, které by v tomto případě znamenalo vypracování celoevropského plánu řešení uprchlické krize.


Fašismus na houbách

mob43-833x531

Bagatelizovat problém uprchlíků jistě není dobré. Ale co banalizace fašismu?

Na tématu uprchlíků se štěpí Evropa, národy, přátelé, rodiny i samotní jedinci. Uvážliví, vlivní, odborně fundovaní, leč přesto především antiimigrační teoretici už rozdělili celoevropský debatní klub na krajní a umírněné odpůrce uprchlíků a na jejich umírněné a extrémní zastánce. Všimněte si, prosím, že v této jejich „tabulce“ stojí vedle sebe, rameno na rameni a neochvějně proti- i prouprchlická umírněnost, která na škále postojů tvoří jakýsi střed, neřku-li zlatou střední cestu. A tak to má už od Aristotela a na věčné časy být. Anebo ne?