Projev ze 17. 11.

Dovolte mi, abych vám nejprve představil naší platformu, za kterou zde vystupuji. Toto je totiž první demonstrace, kterou otevřeně pořádáme, ačkoliv jsme se organizačně podíleli i na těch předchozích.

Jsme zastřešující organizací levicových uskupení i jednotlivců, od autonomní a anarchistické scény až po levé sociální demokraty. Spojuje nás přesvědčení, že je třeba se postavit vzrůstajícím fašizujícím tendencím, a že jediná správná odpověď na současnou krizi je levicová.

Domníváme se totiž, že to, co se v mainstreamu nazývá „migrační krizí“, je způsobeno dlouhodobou nerovnováhou mezi globálním severem a jihem. Naše země dlouhodobě odčerpávají bohatsví z takzvaného třetího světa, a dbají, aby ho udržely v podřízeném postavení. Děje se tak zaváděním zničujících podmínek Mezinárodního měnového fondu, pravidly mezinárodního obchodu, či tolerancí a podporou jakkoliv krutých diktátorů, jen když je to dobré pro byznys.

Stejně tak velmoci provádějí válečné intervence, bez ohledu na vůli či zájem tamní populace, kterými si chtějí zajistit své zájmy. Je jedno, zda tato válečná dobrodružství provádí USA, nebo jak to vidíme dnes v Sýrii, Rusko. Výsledek velmocenské politiky je vždy stejný: více mrtvých a menší naděje na rozvoj zasažených regionů.

Pohyb takzvaných ekonomických migrantů i válečných uprchlíků je tedy jen důsledkem politiky mocných států, je následkem upředňostňování zisku konkrétních mocenských skupin nad mezilidskou solidaritou.

Vzrůstající xenofobie nemá jen příčiny v neznalosti lidí a v děsivých zprávách, které se na ně řinou z televizních obrazovek a krajně pochybných serverů. Je mimo jiné způsobena všeobecnou nejistotou, kterou pociťuje téměř každý ohledně své budoucí existence. Prekarizace a podhodnocení práce, ohrožení postavení středních vrstev, to vše způsobuje, že lidé nevědomě hledají obětní beránky. Chudí nenávidí ještě chudší, střední vrstvy hledají, kdo může za to, že společnosti stále více odvádějí a ona jim toho přitom stále méně garantuje. A tak, jako jsme ještě včera nenáviděli Romy, dnes nenávidíme muslimy a migranty zvláště.

Aby se společnost vyhla obratu k autoritářství, musí mít lidé naději. Aby se mohli migranti opravdu integrovat, nemůžeme je nechat žít v bídě. Proto jsme přesvědčeni, že pokud máme bez vážných společenských otřesů začlenit přicházející lidi do naší společnosti, je potřeba zásadně zvýšit míru přerozdělování. Převést prostředky od těch, kdo je neoprávněně shromažďují, k těm, kdo je vytváří a k těm, pro které v našem ekonomickém systému nezbylo místo. Nebude to podle nás dlouhodobě stačit; v příštích letech jsou však tato opatření nutná, nebo se uvrhneme do záhuby.

Pokud chceme zmírnit tok migrantů do Evropy, nepostačí stavět ploty. Nejen, že by se nejspíše minuly účinkem. I kdyby totiž zafungovaly, tak bychom si pouze koupili čas navíc. Globální nerovnováha by zůstala, a zadělali bychom si do budoucna na mnohem vážnější problémy. Jediným možným řešením je začít se chovat ke společnostem třetího světa jako k rovným, přestat je bezostyšně vykořisťovat. Vím, že vy, kteří zde přede mnou stojíte, vinu za chování západních států a korporací nenesete. Abychom jejich chování mohli změnit, musíme nejdříve změnit naši společnost.

Myslíme si, že v rámci boje proti xenofobii je třeba spolupracovat napříč politickým spektrem. Z popsaných důvodů jsme ovšem přesvědčeni, že skutečné řešení může vzejít pouze zleva.