Když mají xenofobové svátek

5

Pár tisícovek lidí v Praze demonstrovalo proti uprchlíkům a „islamizaci Evropy“. Někteří se střetli se svými odpůrci.

Jednadvacetiletý mladík střílí během projevu Adama B. Bartoše na Loretánském náměstí výstražně do vzduchu plynovou pistolí. Přenosový vůz pracovníků Českého rozhlasu je napaden na Hradčanech při demonstraci Bloku proti islámu. Okolo stojící policisté prý jen odvětili: „Můžete si za to sami, protože lžete, najměte si svojí vlastní ochranku.“ Desítky neonacistů napadly demonstraci iniciativy Ne rasismu! na Malé Straně a večer se dokonce pokusily podpálit autonomní sociální centrum Klinika. Na Hradčanech, přímo před Pražským hradem, zase pro tři tisícovky lidí řečnil německy švýcarský nacionalista a dal vzpomenout na nejlepší výkony Adolfa Hitlera z třicátých let. Zpovzdálí vše smutně pozorovala socha T. G. Masaryka. To všechno bylo dnes k vidění v centru hlavního města při českém příspěvku k celoevropským protestům organizovaným německým hnutím Pegida.My jsme tady domaJedním z motivů dnešních xenofobních akcí bylo, jestli se nacionalistům podaří zopakovat úspěšný pochod k Úřadu vlády, kam 17. listopadu pochodovalo okolo pěti tisíc lidí a sjednotili se v něm podporovatelé Okamury, Konvičky, Bartoše, Zemana i nejupřímnějších nácků z DSSS. Mobilizace islamofobů všech vyznání na 6. únor, který byl současně mezinárodním dnem demonstrací proti uprchlíkům, odhalila soupeření mezi jednotlivými skupinami s politickými ambicemi. Největší naději jim dával právě společný závěrečný pochod. Příznivci jednotlivých táborů se už v přípravě navzájem obviňovali, nebo naopak vyčítali řevnivost svým zástupcům.

Spíš než rostoucí podporu dokázaly fašizující iniciativy, zaklínající se strachem z uprchlíků, svoji rostoucí agresivitu.


Náš dům hořel

12644824_10208092735571867_4288828522794427330_n

Policie stále pátrá po pachatelích včerejšího útoku na Kliniku. Její postup ale vzbuzuje mnoho otázek.

Náš dům včera hořel. Zapálili ho lidé, kteří rozbili okna dlažebními kostkami omotanými zapáleným hadrem. Přes sklo viděli, že jsou v něm lidé. Lidé, kteří nevěděli, že za oknem číhá dav – pravděpodobně těch, kteří se sami kriticky vyjadřují k fundamentalistům a teroristům. To oni včera spáchali „teroristický čin“ a mnoho dalších je veřejně chválí a vyzývá k dalším podobným akcím.

Na místě činu

Usínám „na místě činu“ a myslím na svého kamaráda ve vězení, kterému hrozí doživotí za Molotov, který ani nehodil (viz operace Fénix). Usínám a myslím na to, proč policie dav dvaceti zakuklených lidí nepozatýkala po napadení nahlášeného průvodu. Kde byla, když tentýž dav honil mé kamarády a kamarádky na hlavním nádraží se slovy „Až vás chytneme, tak vás zabijeme“? Neptám se vlastně, kde byla policie, ptám se, proč útočníci tak svorně poslouchali policistu v civilu. A kdo zařídil, aby policie měla všude jinde něco na práci, že si nevšimla dvacetihlavého davu napadajícího mé přátele a přítelkyně.


Svoboda se neubrání sama

IMG_0058

Přečtěte si projev Mileny Bartlově z dnešní demonstrace Za Evropu beze strachu a nenávisti.

Uprchlíci nejsou ti druzí. Moji prarodiče kdysi utekli do demokratického Československa z Ruska rozvráceného občanskou válkou. Pak si v březnu roku 1939 zachránili životy, když s kufříkem v ruce odjeli posledním vlakem a přežili válku v Americe. Po ní se vrátili, a když s podobným strachem utíkali potřetí koncem srpna 1968, vrátili se znovu. To už jsem byla s nimi a bezesné noci nejistoty, co s námi všemi bude, si dodnes dobře pamatuju. A to byly naše poměry docela luxusní, měli jsme co jíst i střechu nad hlavou, a byli jsme ve Skotsku legálně.

Všichni musíme dělat ještě víc pro to, aby rasisté, národovci a autoritáři neměli šanci dostat se k moci. Svoboda se neubrání sama.


Uprchlíci ve věku migrace

wake-up-wrong-side-of-capitalism-833x540

Liberální humanismus zaslepeně nahrává fašismu a vytváří s ním nevědomky stínovou alianci.

V české společnosti, ovšem nejen v ní, neobyčejně rychle dochází k fašizaci. Co to konkrétně znamená? Definujme fašizaci jako krystalizování předpokladů pro nástup fašistické ideologie. Dříve izolované odmítání liberálního konsenzu se postupně upevňuje a sílí. Jádrem fašizace je paranoidní rétorika produkující konstrukt vnějšího ohrožení. Tento domněle racionální konstrukt má mobilizovat pasivní národ k obraně před iracionálním rozkladem a destabilizací „tradičních hodnot“. Samozřejmě, ne všichni kritici stávajících řešení (nebo spíše pseudořešení) uprchlické krize jsou fašisté. A fašisty nejsou ani všichni ti, kteří se – z důvodu sociální frustrace nebo z neznalosti – prostě obávají neznámého. Ovšem právě druhá jmenovaná skupina je fašizací ohrožena nejvíce. Mluví se občas o banalizaci fašismu, o nadužívání tohoto pojmu. Nicméně je třeba si uvědomit, že fašismus nezačíná v Osvětimi, ale v naší bezprostřední blízkosti, obyčejným strachem a pochopitelnou nejistotou. Živnou půdou stěží uvěřitelné démonické zvrácenosti je banalita frustrující každodennosti, kterou dnes ovlivňují důsledky takzvané globalizace.



Uprchlíci? Bezdomovci z cizího kmene

11CC0ACA-7CB5-451A-94A9-A2C9420F413B_mw1024_s_n-833x540

Mezinárodní instituce kritizují zacházení České republiky s uprchlíky. Proč bychom tuto kritiku neměli zlehčovat?

Česká republika čelí kampani. Mezi velkými kluky na nás prasklo, že uprchlíky, kteří přes naše území utíkají do západní Evropy, zavíráme do koncentráku. Přitom je to všechno úplně absurdní a nepochybně jde o spiknutí, protože koncentráky měli jenom Němci.


Jak svět přichází o sociology a Česko o sociální demokracii

maxresdefault6-833x540

Jan Keller v poslední době opakovaně tvrdí, že uprchlíci štěpí levici. Přinášíme polemiku s tímto názorem.

Pokud někdo v budoucnosti sestaví seznam politicky manipulativních výmyslů o důsledcích, které evropským společnostem údajně přinesou lidé prchající před násilím v různých částech světa, dostane se mezi ně překvapivě i Jan Keller. Právě od něj bychom na základě mnoha jeho předchozích textů čekali kritickou reflexi i sebereflexi. Kellerovo komentování „uprchlické krize“ ale dokládá, že schopnost sociologické analýzy se může – podobně jako fosilní paliva, o nichž dříve psal – vyčerpat. Dnes jsme tak svědky jedné osobní intelektuální tragédie, která jen odráží politickou tragédii české stranické levice.


Když se narozeninová party zvrtne

pediga-833x540

Německá antiimigrantská organizace Pegida v pondělí oslavila první rok svého působení. Proti stoupencům ultrapravice ovšem mobilizovali evropští antifašisté.

Začíná pondělní podvečer, v saské metropoli Drážďanech pomalu opadá odpolední špička a potemnělé ulice jsou během chvilky liduprázdné. Od nádraží v městké části Neustadt se však k centru valí pětitisícový dav převážně mladých lidí, kteří se zapojili do akce Herz statt Hetze (Srdce místo nenávisti). Protest složený ze čtyř pochodů svolala iniciativa Dresden Nazifrei (Drážďany bez nácků) a je reakcí na pravidelné pondělní demonstrace ultrapravicového hnutí Pegida (Vlastenečtí Evropané proti islamizaci Západu). Tentokrát se však nejedná o běžnou demonstraci. Antiislamistická organizace totiž slaví své první narozeniny.


Bomby NATO padají jako konfety a zhoršují situaci

bombardování-833x540

Vojenské akce Západu i Ruska na Středním východě jsou kontraproduktivní. Výsledkem budou jen další nevinné oběti a větší počet teroristů.

„Útok měl možná za následek kolaterální škody v nedalekém nemocničním zařízení.“ Takto popsal anonymní mluvčí NATO nedávnou katastrofu v Afghánistánu, při které americké bombardéry zasáhly nemocnici v Kundúzu. Pojďme si to přeložit do normální řeči: „Vybombardovali jsme nemocnici a zabili jsme 22 lidí.“ Jenže slova „lidé“, „nemocnice“ a „bombardovat“, nemluvě o množném čísle první osoby, to vše je ve slovníku NATO zakázáno. Tiskovému oddělení aliance je totiž vštěpováno, aby nepoužívalo jazykové prostředky, které by mohly připomínat lidské vyjadřování.


Vybudovat Norsko

No-Person-is-Illegal-833x540

Přinášíme polemiku s nedávným textem Slavoje Žižka o imigraci. S ohledem na dění v Česku je velmi aktuální.

Většina z nás si nyní krutě uvědomuje, že pro migraci se používá jakási hydraulická metafora. Vidíme, že noviny či komentáře mají sklon popisovat pohyby lidí pomocí zlověstně tekutých výrazů: záplava, vlna, proud, příliv, příval. Zkrátka stoupající masa zapáchající hnědé vody, která pro každou usedlou populaci může představovat jen hrozbu. Nejde jen o to, že tento jazyk dehumanizuje a stírá individualitu. Jakmile stovky imigrantů umírají v moři, pak takový jazyk napomáhá sešít jakoukoli etickou tržnou ránu ještě dřív, než se plně otevře. Voda k vodě, prach k prachu. Obrovské počty lidí – včetně dětí – mohou zmizet pod hladinou, aniž by kdokoli pociťoval potřebu s tím něco dělat. Imperativ konat se objevuje až ve chvíli, kdy jsou na pláže vyplavena těla. Je tudíž politováníhodné, byť ne překvapivé, když esej Slavoje Žižka Žádné Norsko neexistuje začíná těmito důvěrně známými slovy: „Příliv migrantů z Afriky a Středního východu do západní Evropy…“ To, co následuje, je ještě znepokojivější.